Možné jsou různé scénáře – říká Václav Havel Pawel Derezs
Kurier Polski, 21.–23. 10. 1989, roč. 33, č. 205, s. 4 (Polsko)

V této době byste měl být ve Frankfurtu na Mezinárodním knižním veletrhu a přebírat další cenu. „Odjel bych tam,“ říká Václav Havel, „kdybych dostal pas. Ale úřady mi ho odmítly vydat. Zdůvodňují to tím, že lidé, kteří jsou byť jen podmíněně odsouzeni, nemohou být držiteli pasu. A já, jak víte, jsem byl za politickou činnost odsouzen.“ „A kdybyste dostal Nobelovu cenu, také by vás nepustili na předávání?“ „To už je stará záležitost, jsem rád, že ji získal dalajlama.“

S Václavem Havlem jsem hovořil v bouřlivé době. Povšimla si toho i strana, která nečekaně přijala petici navazující na Několik slov (o nichž jsem zde psal již dříve). Na druhou stranu slova generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše na zasedání v minulém týdnu nás vedou k opatrnosti, možná dokonce znepokojení nad situací v Československu.

Jste dramatik. Mohl byste zkusit načrtnout scénář možného vývoje v Československu v nejbližší době?

Považuji situaci v mé zemi za otevřenou, možné jsou tedy různé scénáře. Sám jsem zvědav, jaký postoj zaujme strana k opozičnímu hnutí, tedy jakým směrem se zítra vydá. Očekávám spíše personální změny. Jsem zvědavý, jaká bude situace po 28. říjnu [toho dne v roce 1918 Československo získalo nezávislost – pozn. aut.] a po Dni lidských práv.

V Československu působí více než čtyřicet opozičních hnutí. Nedomníváte se, že to množství může být na překážku účinného jednání?

To si nemyslím. Dlouhou dobu nás bylo málo. Lidé se báli, odvykli si protestovat. Přestali být spontánní, v naší zemi se zapomnělo, co je to pluralismus. Teď je nás stále více a přijde čas, kdy spojíme síly.

Nedávno byl v Československu založen Kruh nezávislé inteligence. Co si o této organizaci myslíte?

Je to velmi důležitá iniciativa soustřeďující významné osobnosti, mezi nimiž jsou naši intelektuálové, přední vědci, pedagogové a lidé působící v kultuře. Kruh – jak konstatuje jeho programové prohlášení – není organizací v právním smyslu slova, ale spíše čímsi jako skupinou, iniciativou a vznikl – jak deklarují jeho zakladatelé – podle článku 28 ústavy, který ošetřuje možnosti shromažďování občanů na základě petice vyjadřující jejich názory, směřované k vedení země. Kruh proto nemá (a nemusí mít) status, který by úřady musely potvrdit.

Myslíte si, že v Československu přijde doba reflexe posledních čtyřiceti let? Ptám se na konci krátkého rozhovoru s Václavem Havlem.

Musíme doufat. Jsem opatrný optimista, zdá se mi, že čas utíká stále rychleji a že přicházející změny jsou nezadržitelné.

Několik slov o Kruhu

Jeho programové prohlášení konstatuje, že situace československé společnosti na konci osmdesátých let je velmi komplikovaná: politické vedení země, které oficiálně deklaruje příklon k reformnímu procesu probíhajícímu v jiných socialistických zemích, ve skutečnosti reformní úmysly jen předstírá. Naděje na dialog mezi ÚV KSČ a společností byly do této doby plané. Oficiální program reforem uvízl na mrtvém bodě, protože ho staré struktury ve straně zvrátily. Rostou zároveň zdůvodnitelné obavy, že se hospodářská, sociální, ekologická a zdravotní situace může zhoršit.

Konfrontační politika strany vyvolává společenské napětí a nedůvěru: umělé udržování ideologických principů již řadu let omezuje rozvoj humanitních věd a nedovoluje zpracovat realitě odpovídající zprávu o stavu a perspektivách společnosti a státu. Pokusy připravit hlubší analýzu jsou od počátku torpédovány. Strach, rutina a korupce – to vše československou inteligenci zatěžuje, činí ji zodpovědnou za morální, kulturní, vědecký a osvětový úpadek země, za zpřetrhání tisíc let starých vztahů, za rezignaci na spoluutváření evropské kultury a za nedostatek úcty k dialogu a toleranci, vzdělání a pravdě.

Cílem Kruhu nezávislé inteligence – jak z jejího prohlášení vyplývá – je rehabilitace samotné inteligence, docenění hodnot středoevropské kultury. A to nyní, kdy se rozhoduje o osudu Československa ve společném evropském domě.

Sedmibodový plán činnosti klade na první místo boj o stvoření otevřeného, všespolečenského a nikoho nevylučujícího dialogu, o prezentaci všech názorů, které by mohly Československo vyvést z krize na cestu hospodářské a kulturní prosperity. S tím je spojená nutnost maximálně otevřeného, rychlého, reálného a poctivého informování o oblastech pro společnost zejména důležitých: o ekologii, zdravotnictví, hospodářství atd.

Kruh prohlašuje, že bude formulovat a přednášet své nezávislé názory na nejdůležitější politická a hospodářská rozhodnutí a projekty. Při tomto rozhodování – jak konstatuje její prohlášení – musí být zohledňována především reálná perspektiva, kompetence a zkušenosti.

V Československu vznikla také jiná zajímavá skupina. Je to hnutí Obroda, jehož součástí jsou i členové KSČ. Dozvěděl jsem se, že účastníci tohoto hnutí připravují půdu pro vznik nové stany nebo radikální proměny strany staré (maďarská zkušenost tu jistě hraje významnou roli). Plán své činnosti jsou rozhodnuti představit na nejbližším sjezdu KSČ, který se má odehrát v květnu příštího roku.

V Praze se otevřeně mluví o nutnosti odchodu starých straníků, přemýšlí se o novém vedení (zmiňován je např. předseda vlády F. Pitra nebo Urbánek z jižní Moravy). O tom se samozřejmě nemluví veřejně, ale během neoficiálních schůzek, publikují to samizdatové tiskoviny nebo nahrávky na videokazetách. Když už o nich mluvíme, od jisté doby v Praze funguje pořad „videožurnál“, zachycující vše, co se děje v opozici. Díky němu jsem viděl např. masový protestní pouliční běh ulicí Politických vězňů, vystoupení písničkáře J. Buriana, zpívajícího o potřebě dialogu, nebo diskusi o budoucnosti Československa. Přečetl jsem si také nejnovější esej Bohumila Hrabala Veřejná sebevražda, v němž skvělý spisovatel reflektuje svůj život v posledních dvaceti letech.