Havel: „Paralelní kultura“ Andrew Nagorski
Newsweek, 7. 4. 1986, roč. 107, č. 14, s. 23 (USA)
Václav Havel (49) je nejznámější dramatik a disident Československa. V důsledku svého zapojení do skupiny zaměřené na obranu lidských práv, Charty 77, byl již třikrát vězněn, z toho jednou na čtyři roky (1979–1983). Jeho hry jsou v Československu od roku 1969 zakázány, ale hrají se v Západní Evropě a ve Spojených státech. Erasmova nadace z Amsterdamu letos udělila Havlovi cenu za přínos pro evropskou kulturu. V Praze minulý týden poskytl rozhovor redaktorovi Newsweeku Andrewu Nagorskimu. Části rozhovoru:
Po sovětské invazi v roce 1968 označovali západní spisovatelé Československo jako „kulturní hřbitov“. Platí to stále?
Platí, pokud se jedná o kulturní politiku státu. Všechny zakázané časopisy jsou stále zakázané, všichni umlčení spisovatelé jsou stále umlčeni, přísná ideologická omezení jsou stále v platnosti. Avšak neplatí to, pokud jde o vyjádření skutečné situace v československé kultuře. Mezitím vzniklo něco, čemu říkáme paralelní nebo druhá kultura.
Zvážíme-li rozsah represí v Československu, jak je možné, aby zde vůbec vznikla aspoň tato skromnější paralelní kultura?
V této společnosti je velký hlad po kultuře a tak tomu bylo vždy. Má velký duchovní potenciál. Tento hlad a tento nepotlačitelný duchovní potenciál pomalu vytvořily to, co zde nyní máme. Navíc se byrokratická mašinérie pomalu unavuje. Chce-li zničit jeden konkrétní časopis, může tak učinit velmi snadno. Ale jakmile jich jsou desítky, potlačí jeden a objeví se jiné.
Vaše hry si našly své publikum v zahraničí, ale existuje i domácí publikum?
Místní domácí publikum je pro mě mnohem významnější než zahraniční publikum, protože divadlo je v mnohem větší míře než ostatní formy druhem umění, který vzniká za konkrétní situace a je pro tu situaci zamýšlen. Z toho důvodu je pro mě velmi nepříjemné, že jsem zde na tak dlouhou dobu ztratil publikum. Ale mé texty se šíří samizdatem a na nahrávkách a lidé si je poslouchají ze zahraničního rozhlasu.
Jakou další cenu kromě věznění platí spisovatel ve Vaší situaci?
Raději bych mluvil o jiných lidech, kteří za svou zdánlivě nevelkou nezávislou činnost musí platit ztrátou zaměstnání, obtěžováním nekonečnými byrokratickými překážkami, trvalým nebezpečím domovních prohlídek a policejních výslechů, strachem z odposlechu a sledování a životem v permanentní existenciální úzkosti.
Často se říká, že Charta 77 coby politické hnutí je zřejmě omezena na relativně malou skupinu lidí. Má v Československu disidentské hnutí budoucnost?
Jedním ze zvláštních prvků tohoto systému je, že společenská váha určitého skutku závisí mnohem méně než v demokratickém prostředí na počtu aktivních lidí. Pokud je potlačována svoboda projevu, projev má paradoxně zvláštní váhu a moc. Na Západě může správné slovo ve správný čas ovlivnit více jak 5 milionů voličů nějaké politické strany. Skutečně účinná politická činnost se odehrává pod viditelným povrchem. Charta 77 se těší velké přízni, avšak tato přízeň je skrytá. A nikdo neví, kdy se tato přízeň může vlivem nečekaných událostí přeměnit na viditelný skutek.
Myslíte si, že se dožijete doby, kdy se Vaše hry budou znovu hrát v Praze?
Jsem si jistý, že přijde doba, kdy se tam moje hry budou hrát, ale nejsem si jistý, zda se toho dožiju.
